Proti očekávání byla kvalifikace sprintu v areálu lausannské univerzity naopak poměrně jednoduchá.
Na prvních postupech čekal závodníky jednoduchý ťukec kolem menších budov, i když třeba hned na jedničku mírně zaváhala Eva, když si v mapě nevšimla tenké zídky. Po radiofotokontrole, na druhé půlce trati, se na pár delších postupech muselo vymyslet, kudy oběhnout rozsáhlé komplexy budov s členitým půdorysem, většina postupů však byla opět jen o pozornosti. Žádné záludnosti s více úrovněmi se nekonaly, ani mapa nic takového nenabízela.
Z našich se nechala zaskočit jen Ivča. "na začátku prvního delšího postupu jsem chvíli stála a váhala nad volbou" , po jedné nevýhodné volbě na kratším postupu pak pohřbila naděje na posledním dlouhém postupu: "zazmatkovala jsem a nejdnou jsem si myslela že jsem o dvě uličky dál". K postupu chybělo 48 sekund, resp. 6 míst. Ostatní naši se do první patnáctky vešli, ale leckdy to bylo dost těsné. Fyzička byla tedy poměrně rozhodující, na postup se v dámských skupinách nesmělo ztratit víc než 1:09-1:53, v mužských 0:33 - 1:05
Mezi ženami neunikl postup žádné favoritce, v mužích se nedařilo Norům, jimž vypadli dva ze tří zástupců, včetně Österba, který přijel jen na tuto disciplínu a nakonec mu k šanci na boje o medaile chyběla jediná vteřina. Podle dostupných informací však pouze příliš věřil svému výkonu a ani do cíle nefinišoval naplno.
Zřejmě historickým úspěchem byl postup zástupce Jihoafrické republiky, mezi hrdiny dne se však zařadil Keňan Njuguna, který ovšem pro překročení limitu nebyl ani klasifikován.
