| CZ MAPS - CZ EVENTS - CZ RouteGadget - MS2016 - ME2016 - JMS2016 - ČSOS - BÉĎA - IOF |
|
|
|
|
|
|
|
|
Životní závod Venduly Horčičkové: Soustřeď se, přemýšlej! 07.07.2017 | zobrazení 5806
 Malé pozdvižení vzbuzuje už v karanténě. To když jí asistentka trenéra Míša Omová lepí památku na úterní klasiku – tržnou ránu přímo na čele. Místo stehů ji drží speciální tejpovka, kterou pro jistotu ještě zakrývají náplastí, aby se v lese nestrhla. Finky se trochu culí. Flastr přes půl čela nejde přehlédnout. „Ale co, hlavně že to nebolí,“ nenechává se rozhodit Vendy. Deset minut před čtvrtou hodinou už stojí na startu. Za ní jde jen dvanáct holek. Los se povedl. „Sebekázeň a preciznost, to je klíč k úspěchu,“ opakuje si. Dobře ví, co ji na pětikilometrové trati čeká. Informací před závodem bylo dost a nic by ji nemělo překvapit. Bude to těžký, zelený a zavřený. „Musím jít na buzolu, věřit si a dočítat všechny tvary,“ bleskne dívce z Přerova hlavou, než se vydává ke startovnímu lampionu. Začátek Vendule vychází podle představ. Tam, kde část soupeřek ztrácí naděje, ona se hladce proplétá mezi kupami a prohlubněmi. Zásadní je, že se snaží chodit vše co nejblíže čáře a ignoruje potenciální obíhačky. „Ten les není neprůběžný, je jen neprůhledný. Běžet to rovně není pomalé, ale člověk musí jít přesně,“ popisuje specifika terénu. Běžet v Estonsku na „Silda“ se prostě musí vyplatit.  Tedy pokud na to máte technicky. A Venda na to dneska má a snaží se využívat výrazných pozitivních tvarů, nebo velkých děr. „Vždy se ten postup dá vymyslet tak, že vím, odkud nabíhám. Není to příjemný, ale buzola mi pomáhá,“ prokazuje patřičné sebevědomí, bez kterého by takový závod zaběhnout nešel. Úplně čisté to samozřejmě není. Na čtyřku či osmičku se chvíli zdá, že Vendula ztratila kontakt s mapou a míří špatným směrem. Naštěstí ji neopouští sebekázeň, se kterou na middle odstartovala. Kouká pro jistotu do mapy, srovnává si směr, nepouští se bezhlavě do chyby. „Asi dvakrát nebo třikrát jsem takhle zabránila větší chybě. To bylo asi nejdůležitější,“ hodnotí zásadní momenty později.  Když po čtvrt hodině probíhá stanem uprostřed arény, je v tu chvíli druhá. Jenže komentátory moc nevnímá. Nepřipadá jí, že se jí věnují. A stejně tak televizní kamery. Myšlenky na to, že běží skvělý závod, se jí tak vůbec nederou na mysli. Při tak technicky náročném závodě na to není vůbec prostor. Člověk se musí neustále zaobírat aktuálními problémy. Dát si směr. Správně odběhnout. Číst detaily. Vendě se to dlouho daří velice dobře. Na třinácté kontrole je po průběhu všech závodnic dokonce pátá. Necelou minutu za medailí. Jenže závod je to dlouhý a nikde si nelze odpočinout. „Ještě se soustřeď, přemýšlej!“ nutí se. Únava si nakonec vybírá malou daň. Na čtrnáctce, patnáctce a osmnáctce česká reprezentantka nabírá desítky vteřin. „V takovém závodě dělá asi každý chyby a u mě to přišlo v této pasáži. Jsem ale ráda, že nebyly větší,“ ohlíží se pak zpětně za drobnými chybkami, které ji stály ještě lepší výsledek.  Přesto do cíle přibíhá na druhém místě, až se musí skoro štípnout, jestli se jí to nezdá. Už totiž ví, že bude do patnáctky. „Skvělý,“ říká si. Za chvíli ale zjišťuje, že to bude dokonce do desítky. „Jako fakt?“ dere se jí na jazyk. Jde se vyklusat a po oku sleduje další doběhy. Je to frmol a brzy to je jasné: Je osmou ženou mistrovství světa! „Sakra, tak jo!“ uleví si celá přešťastná, protože tohle ani koutkem duše nečekala. „Snila jsem o TOP15, ale tohle? To je neskutečný. A to mi možná ještě ani nedošlo, že se to povedlo a že to tam padlo. Boží!“ raduje se Venda z životního úspěchu. Úspěch to je ale i pro celý český orienťák. Jak už bylo na úvod zmíněno, od šestého místa Evy Juřeníkové na klasice před šesti lety nikdo líp neběžel. Až ve čtvrtek Vendula Horčičková. /Zhaly Photo: Reigo Teervalt a Andres Raudjalg tisk |
 narozky dnes slaví
|
|
| Šimon Navrátil | |
|
osobní weby
reprezentantů
|
| právě probíhá | |
|---|---|
| dnes neprobíhá žádná akce RD | |
| následující akce |
|---|