| CZ MAPS - CZ EVENTS - CZ RouteGadget - MS2016 - ME2016 - JMS2016 - ČSOS - BÉĎA - IOF |
|
|
|
|
|
|
|
|
Dolů do Francie, nahoru na Revard. MS může začít! 10.08.2011 | zobrazení 5501
Mužem smažícím se v záři pomyslných reflektorů bude zejména domácí šampión Thierry Gueorgiou. Inu, upletl si na sebe štípavý bič. MS v lese hned za rodinnou chatou, navíc tak moc vyhovujícím jeho božské technice... Každý čeká jen na jeho chybu. Stovky tréninků odběhal neskutečně. Takové terény navíc dokáže opravdu opanovat - připomeňme si např. finále SP2006, kde doběhl všechny své největší konkurenty v pořadí SP, aby si je ve zbytku tratě povodil jako školáky... Revard je však tak ošidný, že tu párkrát chyboval i on. Jarní norské nominačky - deset minut chyba na podivnou kontrolu. Nebo náš společný štafetový trénink, kde před ním David Andersson dokázal běžet celou trať až na předsběrku. Šance na poražení neporazitelného existuje. A s ní i neodbytné, šimravé napětí. Ještě v jednom se všichni shodují. Bude to hodně o technice, o taktice, vlastně hlavně o sebedůvěře. Ačkoliv například náš tým strávil v terénech MS celkem 28 tréninkových dní a zaběhl si i pár závodů, míra nejistoty je stále vysoká. Proč? Důvodů je několik, mezi ty nejkřiklavější patří jistě kolísavá úroveň tréninkových map, na kterých se jen velmi těžko budovala právě ona zmiňovaná sebedůvěra. Dalším podstatným rysem je obrovská variabilita terénních forem - každé místo je něčím specifické a často i specificky převedené do mapové řeči. To klade obrovské nároky na flexibilitu. No a extrémně tvrdým oříškem už je onen horský terén sám o sobě - kde jinde se i špičkovým technikům může stát, že se na padesáti metrech kompletně ztratí na několik minut...? Závodník je nucen se v podstatě neustále dívat pod nohy, obrazce v mapě jsou přitom obtížně zapamatovatelné, mapy na mnoha místech silně generalizované a viditelnost obecně velmi nízká.... Nakonec, na MS míří i mnoho českých diváků, kteří při doprovodných závodech poznají, zač je toho loket ;) A nebo terény MS nebudou tak extrémní, jako ty tréninkové. A to je přesně to, co zatím nevíme. A opět je tu ono neodbytné, šimravé napětí. Český tým se připravoval pilně, jako obvykle. Do boje s výzvou se pustí celkem dvanáct závodníků, zkušených více či méně. Každopádně co nominace, to individualita. A protože obecné řeči nikoho moc nezajímají, pojďme se pokusit si je všechny krátce a decentně přiblížit: Dana Brožková (1981) - dvojnásobná mistryně světa. Ale ani pro ni nejsou podalpské škrapy žádnou přirozeností. Rozhodla se běžet všechny tratě. Svalové zranění z loňska ji aktuálně netrápí a vše se zdá na dobré cestě. Šance na viditelný výsledek je na každé trati, bude to trochu i o štěstí. Iveta Duchová (1986) - i přes poměrně stabilní výkony na nominačních závodech pro ni bohužel zbyl start jen v jedné disciplíně - middlu. Ale to bude letos lahůdková záležitost... Silná náhradnice - jestliže mluvíme o velkých šancích štafety, pak je to i díky Ivetě, která může v případě potřeby do sestavy plnohodnotně naskočit. Eva Juřeníková (1978) - výborně závodící na O-ringu, kde byla za účasti kompletní švédské špičky před poslední etapou celkově třetí (nakonec pátá). Ačkoliv se posledních dvou tréninkových kempů nezúčastnila, je nabitá zkušenostmi, a podle slov maséra Lally i energií. Vedle Dany druhý jasně útočný hrot naší sestavy. Běží sprint, long a štafetu. Monika Topinková (1980) - její doménou bude opět sprint, který běžela už na MS v Maďarsku před dvěma lety. Výkony v nominačních i sledovaných závodech slibné, jen udržet stejnou míru koncentrace i při MS. Kapacita na popředí finálové výsledkové listiny rozhodně nechybí. Martina Zvěřinová (1983) - loňská mistryně ČR na klasické trati dostala vedle své oblíbené disciplíny důveru i pro middle, který zaběhla výborně na nominačních závodech, a také pro štafetu. Loňské MS Martina vynechávala, letos má možnost navázat např. na výborné umístění z klasiky na bulharském ME. Tomáš Dlabaja (1983) - nejen při měřených trénincích prokazuje, že jeho návrat do první sprintové desítky není utopií. Toto řemeslo technicky ovládá. A kondice je opět progresivní... Tomáš je i členem pracovní verze štafetového týmu, k jehož oporám v posledních třech letech vždy patřil. Tréninkové výkony v lese mírně nestabilní, nutné použít to dobré. Atmosféra zařídí zbytek. Daniel Hájek (1989) - naskočil jako náhradník za Michala Smolu. Při loňském SP, na nominačkách, i v trénincích naznačil, že může zažít úspěšný debut. Ať to dopadne jakkoliv, jeho účast je zároveň i vkladem do budoucna. Běží dlouhou klasiku. Adam Chromý (1988) - platí za mapového technika. Revard však dokáže zle ztrestat i takové opovážlivce. Pokud však v klidu uplatní svůj dialog s térénem, máme kandidáta na moc pěkné middlové umístění. Dvojnásobný vítěz tiomily s Kalevanem Rasti byl premiérově zařazen i do pracovní sestavy naší štafety. Štepán Kodeda (1988) - stabilní výkony na nominačkách mu vynesly start v nepříliš racionální dvojkombinaci. Dvoukolový sprint a finále klasiky se běží den po sobě. Bázlivost však nepatří do jeho rejstříku a tahle situace je tak další skvělou možností, jak se s něčím poprat. Výkonnost na sprintu stabilně na úrovni širší světové špičky, naopak klasika bude výzvou. Jan Procházka (1984) - miluje kratší tratě a taky je poběží. Základ současné štafety, výborný sprintér a nevyzpytatelný middlař. Jde do toho naprosto nadoraz. Ve sprintu už několikrát dokázal atakovat světové pódium a jako platný člen vítězného týmu Kalevanu Rasti by i on mohl přenést na náš tým něco z té pozitivní energie. Jan Šedivý (1984) - nepovedené nominačky zakončil stylově ztrátou čipu. Předtím však dokázal v první polovině klasiky téměř držet krok s nejlepšími Švýcary. Motivace, příprava, zkušenosti, nic nechybí. Třináctý muž loňského ME může opět překvapit! Eduard Šmehlík (1987) - letos prožívá tragédii s happy endem. Po dlouhodobém zranění se rozběhal tak akorát na nominačky, kde dokázal vypálit rybník všem favoritům a razantně si říct o nominaci. Jeho výkon však nebyl náhodný - v náročných kamenitých terénech se mu už dařilo i v minulosti, a ve vysokém standardu pokračoval i v závěrečné přípravě, kde dokázal porážet i mnohem renomovanější jména. Když překvapí, nebude to překvapení. ... A ještě jedno jméno nakonec: Lars Åke Dickfors. Český tým má i letos zahraničního fyzioterapeuta. A opět je to Švéd. Draftovala ho pro nás Eva Juřeníková, která využívá jeho služeb, podobně jako někteří švédští reprezentanti - např. Lena Eliasson, Martin Johansson, Peter Öberg nebo David Andersson. V rámci přípravného kempu protáhl Lalla našim závodníkům svaly stylem "like a butcher" (jako řezník, podle jeho vlastních slov), při MS prý už bude jenom hladit. Tak kdybyste ho potkali, tak je to ten, který ční nejvýš. --- Zítra vyrážíme. Nahoru dolů. Nejdřív nahoru do nebes. S jistotou pak přistát na zemi tam dole. A odtud se pokusit vydrápat až nahoru. MS může začít. Držte nám palce!!! PS: Český tým má společně s domácími Francouzi základnu v Lescheraines (mezi horami Revard a Semonoz). Rádi bychom opět pozvali české fanoušky do našeho ležení - oznámenky vytiskneme a rozdáme na závodech, a zveřejníme na webu. Pravděpodobně volný den mezi finále klasiky a finále middlu. tisk |
 osobní weby
reprezentantů
|
| právě probíhá | |
|---|---|
| dnes neprobíhá žádná akce RD | |
| následující akce |
|---|