| CZ MAPS - CZ EVENTS - CZ RouteGadget - MS2016 - ME2016 - JMS2016 - ČSOS - BÉĎA - IOF |
|
|
|
|
|
|
|
|
Někdy je lepší nesnažit se běžet rovně 24.09.2016 | zobrazení 5601
"V pohodě, jen odpoledne to bylo trochu zelenější..." Současná generace v repre už vlnu mezinárodních závodů v Estonsku nezažila. JMS 2003, Euromeeting 2005, ME 2006, AMS 2008... Snad i díky ventilovaným nepříjemným zážitkům z tehdejší "Evropy" a "akády" se teď tréninky zdají běhatelnější, víc "v pohodě". A to přesto, že popadané stromy stále nikdo v Pobaltí z lesa neodklízí. Ukázkové terény pro middle a štafety však tentokrát opravdu dodávají až překvapivě příjemný orienťácký prožitek. Jemné vrstevnicové kreace a obecně dobře průběžný les rafinovaně lákají ke ztrátě kontaktu s mapou. Specifikem je značná plytkost tvarů, zkreslená 2.5m ekvidistancí. Mapy jsou plné pomocných vrstevnic a metrové terénní vlnky a kupky pak často zanikají v oblastech s padlými stromy nebo vyšším podrostem. Opřít se tak dá, kromě důsledného směru, hlavně o tvary vykreslené s pomocí více vrstevnic, ty jsou pak jasně rozlišitelné i v plné rychlosti. Salónní charakter se však rázem změní po náběhu do zelené. Nutnost výrazně kličkovat a omezený nadhled nad zakřiknutými vrstevnicemi vytrestá každého, kdo zapomene, že má v ruce busolu. V dřívějších závodech dokázaly právě takové oblasti nachytat na švestkách nejedno velké jméno, odklon o devadesát stupňů tu není úplně výjimečným úkazem. Stejně jako jednotka výsadkářů v plné polní, která tu - pár kilometrů od horké ruské hranice - přece jen na chvíli dokáže narušit nejeden robustní navigační koncept. Terény pro klasiku už tak příjemné nejsou. Směs hrubších tvarů, bažin a prorostlosti mnoha podob. U nás by asi v takovém terénu nikdo moc běhat nechtěl, nicméně v mezinárodním kontextu to až tak specifické není. V podobných terénech se závodí třeba ve švýcarském Mittellandu, ve Francii, na Ukrajině, v Polsku nebo svým způsobem například i v některých oblastech Norska. Všude, kde se v porostu moc neuklízí a les tam není seversky řídký. Možná hlavním lokálním specifikem tu je z toho pohledu právě těžko odhadnutelná průběžnost. Mapy často nereagují na všudypřítomné skupiny padlých stromů a tak nezbývá než držet hlavu zpříma, hledat nejprůběžnější místa a i přes neustálé kličkování dokázat držet směr. "Často si říkáme, že je potřeba nenabíhat metry navíc. Ale tady je často lepší nesnažit se běžet za každou cenu úplně rovně," shrnuje svou čerstvou zkušenost náš nejprotřelejší klasik Šéďa. "Ale jinak není potřeba se toho nijak bát, mohlo by nám to docela sedět. Akorát asi budu v zimě jezdit běhat nočáky do těch nejzabušenějších terénů, které kolem Prahy najdu." Vskutku inspirativní... WOC 2017 - tréninkové mapy My jsme tentokrát navštívili mapy Kurikuküla, Sihva, Paidlapalu, Lajavangu a Haanja. ...Z páté, poslední, průzkumné fáze v Estonsku zůstalo už jen jehličí za krkem. Za námi zůstává embargo klasiky se svou dokonale skrytou dominantou Suur Munamägi, nejvyšší horou Estonska žákovské výšky 318 m n.m. Vyrážíme do Lotyšska, kde nás čeká pokračování naší pobaltské průzkumné mise. První na řadě je ale oběd. A protože pohraničníci ani losi zřejmě na meníčka nechodí, daří se nám skórovat až po dvou hodinkách jízdy, kdy dorážíme do první obydlenější části, shodou okolností už v těsné blízkosti města Cesis, centra MS 2018. Lotyšsko je hodně kompaktní a tak záhy zjišťujeme, že fakultativní výlet do blízké Siguldy nepřipadá v úvahu, protože celá oblast je pro 2018 hlavním lesním embargem. Obě pobaltské země volí stejnou taktiku a pro dějiště klasiky volí ta největší údolí, která jejich rovinaté země nabízejí. To u Siguldy je překvapivě hluboké – stráně nad řekou Gaujou se tyčí do téměř stometrové výšky a kompozice trochu připomíná prostor MS 2003 u Winterthuru. Kopce, hrad, kopce, druhý hrad, kopce, zelené kopce... a tady kromě slavné bobové dráhy dokonce i slalomový svah s vlekem. Díky konání Euromeetingu máme možnost poznat lotyšské lesy závodní formou, což je koneckonců ta nejrelevantnější metoda. Zejména pokud se běží tak blízko embarga jako tady. Hlavní cíle naší účasti se dají shrnout do dvou otázek: Jak moc jsme v daném typu terénu běžně konkurenceschopní? Jaká jsou místní specifika a rizikové momenty? A na obě otázky dostáváme v následujících dvou dnech i přes rostoucí marodku poměrně jasné odpovědi. První na řadě je middle. Zatímco dopolední model místy trochu postrašil ne úplně běhatelnými roklemi, odpolední závod naservíroval až nečekaně příjemný prožitek. Dobře průběžná podložka umožňuje většinou běžet hodně rychle. Vegetace je pro nás zmapovaná srozumitelně. I tady je však stále nutné dívat se dál před sebe a eliminovat občasné polomy. Vrstevnice nejsou nijak nezvladatelně členité a občasná nejistota se dá rozptýlit včasným pohledem na busolu. A v tom tkví, zdá se, i největší místní chyták. Jednostranná sázka na vrstevnice s opomenutím kontroly směru může snadno vést k seběhnutí po vedlejším hřbetu, zaběhnutí do jiného údolíčka nebo výběhu do vedlejšího sedla. Vysoká rychlost vybízí k navigační lajdačině a paralelní situace to dokážou pohotově vytrestat. Ženám se lotyšskou premiéru podařilo vcelku technicky ustát. "Jen ten úvod se mi moc nepovedl. Třeba na čtyřku to nebyla obíhačka kvůli šetření vrstevnic, to byl úlet," prozrazuje na sebe Denisa, dneska za dvojicí kvalitních Finek třetí. Nerozkoukanost v úvodu závodu potrápila i Janu (11.). Naopak debutující Bára běží už od začátku s nadhledem a odměnou za technicky nadmíru vydařený závod je sedmé místo. Silný výsledek a příležitost chycená oběma rukama za pačesy. To Áďa naopak musela začít šetřit opětovně rozbolavělou nohu a tak si trať oběhla se sníženým úsilím. "Asi budu, bohužel, muset vynechat zbytek sezóny, protože nechci riskovat mnohatýdenní patálii jako vloni." Naši kluci rozběhli závod s chutí a na prvním mezičase jsou Vojta, Ňuf a Dým v první pětce. Opravdu to tady může fungovat... Pak střih a v cíli je výsledkově zase nejvýš mazák Šéďa (5.), kterého v závěru "sebral" o dvě minuty vítězný Francouz: "Co naděláš... Dal jsem si po MS jakoby pauzu, na víc to teď nedá. On tam ten Tranchand dělal i chybky, ale běžecky je na tom teď úplně jinak. To byla jen otázka fyzičky." Co se přihodilo ostatním? Důrazně běžící Ňuf atakoval třetí místo Fina Kirmuly, ale v závěru se nechal přísným polomem vytlačit do paralelní chyby, kde v identické situaci orazil jinou kontrolu... takže podobně jako nedávno Dana na MS "misspunch". Šíří se to?... Pro naše barvy škoda ztráty hezkého čelního umístění, tentokrát ale naštěstí bez fatálních následků. (Ňuf v tom nebyl sám, v jednu chvíli udělali to samé hned tři aspiranti na přední umístění za sebou.) Dým (13.), zápolící po celou akci s nachlazením, neudržel s rýmou i koncentraci a dvakrát si vystoupil z konceptu. A stejně se vedlo i Vojtovi (16.) – dvě chyby a po závodě ho navíc skolila nezdravá nevolnost. I tak to ale mělo smysl, jeho chyby patřily k těm ukázkovým, místně typickým. A to že se staly snad zvýší šanci, že se příště nestanou... Silné momenty předvedl i Danáč (17.), který po nepříliš vydařeném vstupu do závodu dokázal ve druhé půli samostatně vyvinout stejné tempo jako top6. Ňufovi se zklamání z diskvalifikace tak nějak "vrazilo do kolene", které ho zase začalo pobolívat. Při absenci nachlazeného Dýma, zesláblého Vojty a poklusávající Ádi tak do klasiky nastupujeme jen v komorním počtu. "Čekal jsem, že to takhle nějak dopadne a poběžím někde mezi třetím a osmým místem, takovej ten výkon hlavně abych neudělal chybu," konstatuje v cíli poctivě odběhnuté, poctivé zelené klasiky Šéďa (6.). "Ta zelená nebyla tak strašná a podložka je jakoby úplně v pohodě, krásně pevná." S tím souhlasí i Danáč (17.), druhý a poslední český muž v závodě: "Zelená nebránila až tak moc běhu, spíš jakoby hodně komplikuje orientaci... U některých kontrol v zeleném těžko říct, jak je bezpečně najít. V zelených oblastech ty plytké terénní tvary nejde úplně dobře sledovat." "Zase se mi úplně nepovedl začátek toho závodu..." Denisa (4.) ztrácí na Mariku Teini po deseti minutách už trojku. Od sedmé kontroly do cíle je pak ale úplně nejrychlejší. V cíli pak podává další důkaz, že výkon a prožitek nemusí nutně korelovat. "Upřímně řečeno – moc se mi to dneska nelíbilo..." Denise můžeme věřit, dosud vedoucí Finka Haataja tvrdila po doběhu to samé... Druhá část dámské tratě obsahovala sérii postupů s racionálním řešením obíháním po cestách. Zábavné to moc není, ale třeba Jana (5.) toho dokázala dobře využít. Už její nejlepší mezičas na zdánlivě příliš dlouhé obíhačce na K16 naznačuje, že minimálně ženám se to vyplatí. A zároveň také potvrzuje Šéďovy vývody nad podobou dnešní tratě: "Byl to takovej jakoby dlouhej middle... Ale oni tam ani nic moc delšího nahodit nemůžou, to by z toho byla hnedka jasná obíhačka." A obíhačky moc neuchvátily ani Báru (13.) – té se opět povedlo závod dobře rozběhnout a i přes několik menších kliček ve střední části potvrdila, že výkon z middlu nebyl aktuálně žádnou náhodou. Euromeeting vrcholí v neděli sprintem, ale to už jsme na cestě domů. Důvod je prozaický – po sprintu už nám nic neletí. Zaměření čistě na lesní specifika ale v tomto případě dává celkem smysl a svěžesti v nohách by po estonském kempu a dvou závodech už stejně moc nezbylo... A propos, jaké že jsou odpovědi na ty dvě klíčové otázky? Ta první je vcelku jasné ano. Zdá se, že uspět se tu dá a terén nám přirozeně celkem vyhovuje. I bez předchozí přípravy a ladění jsme vcelku dokázali držet krok. A i na druhou otázku už vlastně odpověděli ti nejpovolanější. Budeme si připomínat, že to chce dívat se dál před sebe, vedle vrstevnic soustavně všechno jistit i směrově a hlavně – dostat se do špičkové běžecké formy. A to není nemožné, protože tohle je ta podoba běhu, na kterou jsme i od nás plně adaptovaní. Třeba i ze závodění na Vysočině ;) Euromeeting 2016 - GPS tracking, výsledky, mapy tisk |
 osobní weby
reprezentantů
|
| právě probíhá | |
|---|---|
| dnes neprobíhá žádná akce RD | |
| následující akce |
|---|