Doběhla do cíle a smotala se vyčerpaná k bariéře. Denisa Kosová do posledního úseku sprintových štafet dala všechno, co v ní bylo. Jenže ani to nestačilo k udržení slibného náskoku. Medailový sen se těsně rozplynul. „Díky, týme,“ děkovala Janě Knapové, Miloši Nykodýmovi a Vojtovi Královi. „Díky, Denčo,“ podrželi ji parťáci.
Nejmladší disciplína v programu světového šampionátu se běžela teprve počtvrté. V Itálii byli Češi sedmí, ve Skotsku desátí a loni ve Švédsku šestí. Z tohoto pohledu je nedělní čtvrté místo průlomem ne o level, ale minimálně o dva výš. Obzvlášť když to chvíli vypadalo, že by mohl český tým poprvé od zlata mužské štafety ve Švýcarsku 2012 slavit na MS medaili.
Bohužel se tak nestalo a velice sympatické je, že nikdo nikomu nic nevyčítá. I když to bylo tak blízko. Ono vlastně ani není co. Jana Knapová závod rozběhla přesně tak, jak je potřeba. I když si v závěru hrábla na dno sil, předávala v kontaktu s nejlepšími týmy a hlavně se na trati vyvarovala jakéhokoliv záseku.
Miloš Nykodým se v Estonsku, zdá se, potkal s parádní běžeckou formou a dokázal štafetu posunout na úplné čelo závodu, když stáhnul půl minuty. A Vojta Král, to už je ve sprintu pojem. I když si dal v úvodu pořádný kvapík s Britem Jonesem a Švédem Leanderssonem, dokázal je udržet a i když v rozhodujícím okamžiku malinko chyboval, bylo to o dost méně než úplně ztracení Jones a Martin Hubmann. A tak na předávku přiběhl druhý za Švédskem a minutu před pronásledovateli.
Vše tak bylo na Denče. Když si člověk uvědomí, jak dokáže být v takové pozici nervózní na startu Českého poháru, nebylo Denise co závidět. Onu minutu za ní totiž na trať vyrazila jednoznačně nejrychlejší žena současnosti Dánka Maja Alm a spolu s ní i Švýcarka Hauswirth. A tak zatímco ztráta české finišmanky na jasně vedoucí Švédku Jansson rostla jen pozvolna, soupeřky se k ní blížily nadzvukovou rychlostí. U šestky je už viděla, o tři kontroly dál ji měly. A šance je udržet byla minimální. Možná kdyby Denča nevypadla z tréninku kvůli svalovému zranění, možná kdyby ji aspoň netrápila střevní viróza. Ale na kdyby se nehraje. Medailový sen se rozplynul a zbyl z něj fenomenální výsledek, v jaký doufal málokdo. Navíc tým se zachoval opravdu jako tým – o to je tato zkušenost cennější.
„Dnešní pád z medailových pozic na 4. místo byl tvrdý. Věřte ale, že jsem do toho dala vše. Bohužel to fyzicky netáhlo podle představ. Vymlouvat se nechci, ale letošní příprava vzhledem k vleklému zranění nebyla ideální. Nakonec ale musíme být spokojeni, protože jsme dosáhli na naše maximum. Díky týme!“ hodnotila Denisa a dočkala se rychlé reakce Dýma.
„Díky Denčo, já bych rozhodně nechtěl startovat na posledním úseku na druhým místě. Určitě bych se z toho posral. A ty jsi neudělala chybu a běžela svoje maximum, takže klobouček. Tým effort 1*!“ zastal se kolegyně Miloš, stejně jako své »díky« připojila finišmance i Jana.
... není doporučovaná. Budeme-li děti ve vývoji zatěžovat požadavky na intenzivní systematický trénink a vysokou výkonnost, bude to mít dopad na jejich výkonnostní strop v dospělosti. (viz. Dovalil - Výkon a trénink ve sportu). V našem OB je toto, bohužel, zaběhnutá praxe (např. MUD pro šestnáctky).
osobní weby
reprezentantů