Nejlepší jako junior, nejlepší i v dospělých?

 

 

(autor je norským o-trenérem roku 2003; působí v OK Wing jako kouč skupiny, do které patří Stig Alvestad, Ostein Kvaal Osterbo, Marius Bjugan a Elise Egseth)

 

 

Vrcholový sport je psychologií

 

Kdyby výsledky závisely čistě na množství tréninku, byl by sport jednoduchý. Na jakémkoliv důležitém mistrovství je většina závodníků dobře trénovaná a dobře připravená na onen konkrétní závod. Všichni mají zdánlivě stejnou výchozí pozici. Evidentně proto existuje víc vstupujících faktorů. Někdo tomu říká talent. Ale často jsme svědky toho, že i závodníci, kteří jsou dlouho známkováni jako "bez talentu" dosáhnou nakonec na mety nejvyšší.

 

Vrcholový sport je psychologie, právě psychologické faktory rozhodují o vítězi a poražených. Trénink sám o sobě je samozřejmě důležitý. Je však jen částí přípravy, byť důležitou. Orientační běh je sportem, kde se kladou vysoké požadavky na kombinaci fyzičky a techniky, což ho dělá z psychologického pohledu velmi zajímavým.

 

Rozdíl mezi výkonem v juniorech a seniorech

 

Technicky vzato není mezi výkonem v juniorech a seniorech příliš velký rozdíl – tratě jsou stejně obtížné, terén je stejný apod. Vítězný junior je dostatečně dobrý na to aby se prosadil i do seniorské špičky. A přesto je přechod do dospělých náročný. Velký rozdíl oproti juniorům je velké množství  kvalitních závodníků v seniorské kategorii. V juniorech je možné dosáhnout skvělého výsledku i přes některé menší chyby. To dává jistotu. V dospělých znamenají ty samé chyby, že závodník propadne do průměru. Z toho pramení nejistota. A je to právě ona nejistota, která dělá přechod do dospělých obtížným. Tato nejistota se pak ještě násobí díky trenérům, kteří kudy chodí, tak tvrdí "jak drsný ten přechod je" a že si člověk na dobré výsledky bude muset počkat do doby až bude dostatečně starý.

 

Předpoklady úspěchu

 

Jistota je nejdůležitější podmínkou úspěchu. Jde o pocit, že člověk má natrénováno, ale také o přesvědčení, že vytknuté cíle jsou uskutečnitelné. Jde také o jistotu ve smyslu klidného sociálního a rodinného zázemí.

 

Nemám rád výraz "obecně uznávané tréninkové metody". V některých sportech to došlo tak daleko, že ten, který netrénuje podle "obecně uznávaných tréninkových metod" je ignorován při výběru do reprezentace. Ve sportu, který provozujeme, se rozhoduje měřením času – pokud je mi známo, při udělování medailí se žádné tréninkové výkazy ke kontrole nepředkládají. Rozhodující nejsou ani žádné testy VO2 max. Pokud jsi dosáhl nejrychlejšího času, dostaneš zlato nezávisle na tom, jak jsi trénoval.

 

V současné době se Norskem šíří pocit, že právě my víme, jak se má trénovat, aby byl člověk nejlepší. Nikdo to nemůže vědět! Máme jen zkušenosti z toho jak se trénovalo dříve. Nelze vzít tréninkové plány mistra světa a vyrábět podle nich nové mistry světa. Když budete trénovat 100 svěřenců podle stejného plánu, budete mít velký odpad a daný přístup bude sedět jen několika málo jedincům.

 

Trénink

 

Trénink je nutný aby byl závodník dobrý, ale myslím, že neexistuje žádný standardizovaný návod jak to udělat, abych byl dobrý. Všichni máme své vlastní, specifické fyzické předpoklady a člověk musí zkoumat a používat to tělo, které má, tím nejefektivnějším způsobem. Musíme podporovat všestrannost v přístupu k tréninku, to je totiž ta síla, která stojí za rozvojem závodníků a potažmo i sportovního odvětví.

 

Nejpodstatnější je, aby závodník cítil jistotu, že trénink vede k výsledku. Většina se snaží dosáhnout této jistoty tím, že se pokouší trénovat víc než ostatní. Někdo tak možná i uspěl, většina však ne. Mnozí upřednostňují množství tréninku před kvalitou stěžejních fází.

 

Podle mě je důležité se rozhodnout, které fáze v týdnu jsou důležité a ty pak preferovat. To například znamená zajistit, aby svěřenec neběhal rychlostní tréninky v únavě, aby správně odpočíval, aby byl psychicky motivovaný před nácvikem orientační techniky atp. Pokud pak závodníka zastihne jaro ve stavu, kdy ví, že během zimy kvalitně absolvoval všechny důležité složky přípravy, je mnohé uděláno. Je určitá jistota.

 

Tvrději trénovali

 

Pokusil jsem se zjistit, co dělali správně ti, kteří opravdu uspěli, ve srovnání s těmi, kteří neuspěli. Ti úspěšní trénovali hodně, ale ne nutně nejvíce. Ale ti, kteří uspěli, trénovali často tvrději, ať už v určitém období kariéry nebo v některých částech přípravy. Dává to jistotu, že člověk ustojí závod i když bude opravdu bolet.

 

Jistota se dá docílit také stanovením cílů, které chce člověk tréninkem dosáhnout a upnutím se na ně. V OK Wing jsme se zaměřili hodně na to, aby naši běžci získali více rychlosti. Když závodník stojí na startu, měl by mít jistotu, že má na špičkový výsledek, o který ho nemohou  připravit ani drobné chybičky. Většina vrcholných mezinárodních akcí se navíc poběží v kontinentálním terénu a proto jsme se hodně věnovali běžeckému tréninku na snadno běhatelném podkladu. Výsledkem tohoto přístupu je, že naši závodníci jsou velmi dobří jak v kontinentálním terénu, tak v parkovém OB. Právě v této oblasti jsme dosáhli nejlepších výsledků. Naši běžci také začínají být schopní prosadit se v atletice na republikové úrovni. Pro zachování objektivity je však třeba přiznat, že v důsledku této volby jsou naše výsledky v tradičním drsném norském terénu slabší.

 

Trénink pomáhá

 

Faktem je, že trénink pomáhá. Chceš být lepším běžcem, musíš běhat. Chceš-li se lépe orientovat, musíš to trénovat. Je to celé vlastně celkem jednoduché. "Nadšení může zplodit i zázrak!", říká jedno staré úsloví. Je neuvěřitelně důležité, aby člověk měl radost z toho, co dělá.

 

Zde se objevuje další skutečnost, která ztěžuje přechod do dospělých. V mládežnickém věku je člověk plný entuziasmu, optimismu a snů. Potom se vše stává vážnějším a tlak okolí narůstá. Netýká se to jenom sportu samotného, ale i soukromého života. Je-li někdo dobrý jako junior, vyskytuje se v jeho okolí pravděpodobně množství lidí, kteří se ho z různých důvodů snaží ovlivnit, někam nasměrovat. I to zvyšuje tlak, který často způsobuje nejistotu.

 

Mnozí sní o vítězství. Musíme je nechat snít. Velmi mě iritují kouči, kteří z nejrůznějších důvodů uznávají jen dlouhodobé výhledy. 20-letý borec je netrpělivý a chce vyhrávat hned a ne čekat do třiceti. Nechme je snít jejich sny a budujme na nich. Nejde akceptovat výroky jako "to bude trvat nějaký ten rok tak jako tak". Známe přece mnoho závodníků, kteří dosáhli vrcholu velmi mladí (např. Noři Thoresen a Rostrup – pozn. RN).

 

Nadšení plodí rozvoj a rozvoj plodí další nadšení. Proto je velmi důležité se soustavně rozvíjet a zkoušet nové věci. Není až tak důležité, aby to co člověk dělá dávalo vždy 100% smysl, ale potřebný je pocit, že člověk je na špici – to plodí další nadšení, sny, plány, rozvoj.

 

Schod za schodem?

 

Často se říká, že je důležité nikam nespěchat a na cestě vzhůru stoupat trpělivě, po pořádku,  schod za schodem. Nikdo vám ale přece nemůže zakázat brát schody po dvou! Bylo by chybou, kdyby 18-letý borec odmítl nabízený start na světovém poháru jen proto, že on měl vstup do této úrovně naplánovaný až za 4 roky. Je třeba chopit se každé šance a být vždy připraven překročit nějaký ten schod navíc. A stejně tak musí člověk počítat s tím, že další schůdek může někdy dát zabrat víc než se předpokládalo.

 

Z hlediska přechodu mezi seniory je vhodné co nejrychleji vymazat respekt pro to, jak "nedostižně" dobří jsou ostatní. Je potřeba závodit proti těm úplně nejlepším a na základě těchto zkušeností si vytvořit představu o tom, co je potřeba umět, aby se člověk proti nim prosadil.

 

Vrcholový sport je o boření bariér. Takovými bránami do vyšších úrovní mohou být medaile z národního mistrovství, nominace na SP, vítězství v závodě SP, nominace na MS, ... Soustředit se na další psychologickou bariéru a snažit se jí co nejdříve prolomit a zabydlet se na dané výkonnostní úrovni. Člověk musí v přípravě udělat vše pro prolomení dalších bariér. Někdy je však potřeba i trochu slevit ve jménu stabilizace výkonnosti na dané úrovni. Když člověk dokáže postoupit výš, dodá mu to sebevědomí a jistotu.

 

Potřeba klubového zázemí

 

Jistota kvalitního a klidného klubového zázemí je často podceňovaná. V době přechodu do dospělých se mnozí stěhují za studiemi. Pak je dobré zakotvit ve společenství, kde se člověk cítí dobře. Potřební jsou z toho pohledu nejen sparingpartneři, ale atmosféru vytváří celý klub. Tetka pekoucí vafle na oddílovém přeboru je často stejně důležitá jako trenéři a klubové vedení.

 

Myslím, že je také nutné, aby se závodníci naučili být spoluzodpovědní za své sociální prostředí v klubu a aby k němu dokázali pozitivně přispět. To znamená, že i eliťáci by se měli zúčastňovat klubových setkání, oslav nebo třeba připravovat některé tréninky a roznášet kontroly. Kluby nepotřebují rozmazlené hvězdy, které dostanou vše naservírované na zlatém podnose. Spoluzodpovědnost za své prostředí a svůj osobní rozvoj je přínosem pro další - nejen sportovní - život.

 

Výběr akcí

 

Jako junior má člověk obvykle dost času a měl by se snažit zúčastnit se většiny dostupných akcí, které mohou přispět k jeho rozvoji. Po přechodu do dospělých se situace může časem zcela obrátit. Člověk si musí začít vybírat, což je velmi důležité a často obtížné. Nabídky různých akcí se hrnou ze všech stran – z klubu, z oblastních výběrů, z reprezentace, od sponzorů, ze státního střediska... Snadno se dá ztratit potřebná koncentrace na důležité tréninkové činnosti. Často se setkáváte s výroky jako: "jedna společná fáze s ... ti přece neuškodí!". Jak závodníci, tak i trenéři by však měli pečlivě promyslet, zda daná aktivita nepříznivě neovlivní důležité fáze – asi se nedá doporučit, aby například večer před důležitým intervalovým tréninkem člověk absolvoval náročnou fázi zaměřenou na rozvoj všeobecné síly.

 

Role trenéra

 

Nejdůležitější funkcí trenéra je podle mého názoru "být oporou". Trenér by měl nejenom radit, ale i budovat v závodníkovi pocit, že daná cesta je správná a vede k úspěchu. Někteří svěřenci potřebují detailní rozplánování tréninku, jiní jsou více soběstační. Trenér by měl mít se závodníkem tak blízký vztah, aby znal jeho potřeby a přání a mohl zasáhnout ve chvíli, kdy něco nehraje.

 

Většina těch, kteří chtějí být dobří, mají dostatek motivace k tvrdému tréninku. Zřídka je potřeba je k tréninku motivovat, často je však potřeba upravovat podobu jejich tréninku. To by se však mělo dít ve spolupráci se závodníkem a na základě jeho identifikace s daným přístupem. Tak opět vytvoříme pocit jistoty, že to co děláme, je správné. Často je také nutné dohlédnout na to, aby sportovec dostatečně odpočíval.

 

Nemoc či zranění poničí často původní tréninkové záměry. S tím je potřeba počítat jak předem, tak i při plánování dalšího tréninku. Trenér se v takové situaci musí pokusit přesvědčit svěřence, že výpadek nebude mít v konečném důsledku velký vliv na výsledek (což bývá pravda). Závodník by měl mít pocit, že přijatá opaření a úpravy v tréninku jsou tím pravým řešením nastalé situace.

 

Trenér se musí snažit burcovat a zároveň vytvářet klid a pohodu. Vrcholoví sportovci jsou zpravidla dostatečně zodpovědní, to co asi nejméně potřebují jsou průpovídky upatého suchara.

 

Závěrem

 

Podle mě je nejdůležitější držet sny při životě, vytvářet pocit jistoty a být zde pro svěřence. Myslím, že z toho pohledu jsme u nás v OK Wing uspěli!

       

***

(z časopisu Veivalg přeložil Radek N, 12.1.2004)